Češi a pečivo neodmyslitelně patří k sobě. Podobně to je i na Slovensku. Nejčastěji prodávaným a tedy i nejoblíbenějším druhem pečiva je každopádně klasický bílý rohlík. O to víc je zajímavé, že nikde jinde si bílý rohlík v dnešní době ani nekoupíte, a to i přesto, že do praxe se rohlíky dostaly už v průběhu 10. století.
Bílé rohlíky jsou takovou klasickou tuzemskou specialitou. Řada cizinců ale naše rohlíky nemusí. Často v průzkumech či v anketách uvádí, že jsou suché a bez chuti. Při pohledu do světa je totiž patrné, že mazání a obkládání pečiva není pro svět příliš typické. Je tam naopak běžné, že slané a sladké pečivo se již prodává ochucené a plněné, tedy jako hotový pokrm.
Místo klasických rohlíků si tedy v cizině mnohem častěji dopřejete klasické bagetky, a to i přesto, že rohlíky dokáží být skvělou snídaní, svačinou na výlet nebo do práce. Někteří je milují i na večeře, jiní si bez nich neumí představit jednohubky ani rychlé občerstvení. A co bychom 犀利士 dělali bez klasického párku v rohlíku, české národní tradice?
Je každopádně patrné, že kvalita běžně dostupných rohlíků postupně klesá. Snižuje se jejich hmotnost i obsah tuku, který je důležitý pro výslednou křupavost. Mnohem častěji se využívají emulgátory, regulátory, enzymy nebo kypřící látky. Díky tomu mohou pekaři své produkty vyrábět s nižšími náklady. Problematické je i rozmrazování. Zajímavé každopádně je, že rohlík se až na výjimky neobjevuje v letákových akcích.